Ležím nahý na studené zemi,
stébla trávy se ohýbají pod tíhou rosy.
teplo uvnitř mě udržují ptačí zpěvy,
plačtivé písně, co pějí kosi.
Mělký dech s třesoucím se koncem,
tkáň oslabená brzy již provlhne.
romantické výjevy s hořkým puncem,
mé tělo už se nepohne.
Zpocený budím se, v posteli se tyčím,
promluvím potichu, úlevu hledám v hlase,
ty dva momenty nerozděleny ničím,
protože cítím se hrozně jako ve snu..už zase.
stébla trávy se ohýbají pod tíhou rosy.
teplo uvnitř mě udržují ptačí zpěvy,
plačtivé písně, co pějí kosi.
Mělký dech s třesoucím se koncem,
tkáň oslabená brzy již provlhne.
romantické výjevy s hořkým puncem,
mé tělo už se nepohne.
Zpocený budím se, v posteli se tyčím,
promluvím potichu, úlevu hledám v hlase,
ty dva momenty nerozděleny ničím,
protože cítím se hrozně jako ve snu..už zase.
31.10.2021 15:52
Možná by tomu prospěl nějaký přísnější rytmus. Ale oceňuji tvé obrazy, které nabízíš čtenáři; téměř každý verš mi připadá něčím zvláštní a zajímavý. Za všechny bych vyzdvihla "teplo uvnitř mě udržují ptačí zpěvy" a "tkáň oslabená brzy již provlhne".
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.