Extáze

On tenkrát častoval ji bolestnými slovy:
"Víš, mnoho krásného je v dílech Wagnerových,
znáš jejich oheň též a znáš ten mocný cit...
Víš," šeptal horečně, "ty toužíš pochopit,

proč v stráních procitá tvých vlků táhlé vytí
a ve všech zrcadlech se oči temně třpytí...
Tak chceš snad tlachat dál?" Tu ona, sinalá,
chvějíc se, s úsměvem mu ruku podala

a spolu vznesli se. A v dychtivém tom vzletu
hruď světlem pukla jim; v té agonii světů
na chvíli zasyčel žár časů náhle živ

- a ticho. Les dál spal a nocí dýchal jemně,
jen trochou popela tam pokryla se země.
A rudý měsíc smál se stejně jako dřív.