Sonet z konce roku 2018, nějaké víceméně kosmetické úpravy byly provedeny nedávno. Je to trochu o Wagnerově hudbě, ale opravdu jen trochu.
 07.11.2021
8
932 (11)
0
On tenkrát častoval ji bolestnými slovy:
"Víš, mnoho krásného je v dílech Wagnerových,
znáš jejich oheň též a znáš ten mocný cit...
Víš," šeptal horečně, "ty toužíš pochopit,

proč v stráních procitá tvých vlků táhlé vytí
a ve všech zrcadlech se oči temně třpytí...
Tak chceš snad tlachat dál?" Tu ona, sinalá,
chvějíc se, s úsměvem mu ruku podala

a spolu vznesli se. A v dychtivém tom vzletu
hruď světlem pukla jim; v té agonii světů
na chvíli zasyčel žár časů náhle živ

- a ticho. Les dál spal a nocí dýchal jemně,
jen trochou popela tam pokryla se země.
A rudý měsíc smál se stejně jako dřív.

Ze sbírky: Vznešená utrpení
 09.11.2021 17:29
Eleanthir: Děkuji :)
 09.11.2021 12:27
Alma Neradostná: Bravo! :-))
 08.11.2021 22:41
Psavec: Děkuji mnohokráte.
 08.11.2021 22:40
borovice: Děkuji moc za krásná slova, zahřála mě u srdce.
 08.11.2021 19:35
Pěkně se povedla.
 08.11.2021 18:14
Sofistikovaná báseň. Ožívající obrazy jak obří nástěnné malby. Až z nich záklonu bolí za krkem. Přesto se člověk nemůže odtrhnout.
 08.11.2021 13:18
Dandy: Děkuji. Osobně se domnívám, že zaniklo všechno, což ovšem vůbec není na škodu...
 08.11.2021 07:53
Pěkné.
Snad v hrstkách popela nezanikla láska.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.