|
Nepropadej sama sobě... (únor 2022)
|
Stále mi šeptáš
ty nesmysly
Pěstuješ je
jako vzácné růže
nabíráš hlínu do bílých dlaní
a zpíváš jí
divotvorné melodie
dokud alespoň něco
nerozkvete
Tvá zahrada
je ze všech nejkrásnější
Jednou jí propadneš
Tvá kůže sroste
s listím a kořeny
a tvé ruce
rozryté trním
budou se bez hnutí
vzpínat k obloze
navěky
ty nesmysly
Pěstuješ je
jako vzácné růže
nabíráš hlínu do bílých dlaní
a zpíváš jí
divotvorné melodie
dokud alespoň něco
nerozkvete
Tvá zahrada
je ze všech nejkrásnější
Jednou jí propadneš
Tvá kůže sroste
s listím a kořeny
a tvé ruce
rozryté trním
budou se bez hnutí
vzpínat k obloze
navěky
Ze sbírky: Cesta
29.05.2022 21:32
Zajimave a krasné
Vrůstá a srůstá
cit.
Ústům lze i odpustit.
V dlani květy nejsou kmání.
Vtělit se do růže,když trny
vejdou do kůže.
Vrůstá a srůstá
cit.
Ústům lze i odpustit.
V dlani květy nejsou kmání.
Vtělit se do růže,když trny
vejdou do kůže.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.