|
V samém pozlátku se ztrácí podstata. (březen 2022)
|
Jako by kdosi vzal jehlu
a s požehnáním noci
protkal mé oči
zlatými nitkami
Ten třpyt
každé ráno
nabírám do dlaní
a dívám se
jak se míhá ve větru
trpím závratí
protože je krásné
hledět na to světlo
(ač mi kůže někdy vyčítá
svá spálená místa)
protože ta moudrost
je oslnivá
(a občas se mi z ní
trochu svírá hrdlo)
protože je mi dobře
až moc dobře
Přes to zlato
ve svých očích
vlastně nic nevidím
a s požehnáním noci
protkal mé oči
zlatými nitkami
Ten třpyt
každé ráno
nabírám do dlaní
a dívám se
jak se míhá ve větru
trpím závratí
protože je krásné
hledět na to světlo
(ač mi kůže někdy vyčítá
svá spálená místa)
protože ta moudrost
je oslnivá
(a občas se mi z ní
trochu svírá hrdlo)
protože je mi dobře
až moc dobře
Přes to zlato
ve svých očích
vlastně nic nevidím
Ze sbírky: Cesta
01.06.2022 20:35
Koala: Také se to ale místo "až na druhé čtení" může brát jako "už na druhé čtení". Děkuji :)
01.06.2022 15:31
Za mě dost dobrý. Až na druhé čtení jsem to pobral, což je spíš pozitivum. SUPER!
31.05.2022 22:03
Gora: borovice: Děkuji vám oběma za zpětnou vazbu a za komplimenty. Rozhodně se nad tím zamyslím; to, co v básni je, mi z mého autorského pohledu připadá důležité, ale je dobré vědět, jak to vnímají čtenáři.
31.05.2022 21:32
Souhlasím s borovicí... probrat, protřídit slova, která jsou zbytná - téma je dost nosné a báseň bude super.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.