Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

...

Tak to prostě je a ne, že ne.

Svůj osud se častokrát snažíme změnit, když víme, že se stane něco špatného. Ruka osudu si nás však vždy najde a dokoná své dílo, i když jej trochu zmírní, přesto nás to bolestivě zasáhne.

Ze života depresí; bez východisek?

Jedna z mých starších povídek :)

Povídka pojatá pouze v přímé řeči. Na obsah povídky zapomeňte. Důležité je, jak se dokážete orientovat v textu bez průvodního slova. A právě v tom je ta krása..

Kočka s duševní poruchou. (personifikace...)

Příběh tak trochu o lhostejnosti lidí kolem nás...

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Vážně? Jak vážně? To ti tady mám slíbit, že s tebou budu dokud nezhebnu? Já nelžu. Nevím co bude za zítra, natož za týden. Sakra tohle sis měla rozmyslet než jsi mi vlezla nahá do postele

O můj pracovní den se rozhodně nejedná! Taková morbidní hříčka. Napište mi koment, kvůli statistice. :-))

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Povídka nejen o jednom pracovním dnu hlavní hrdinky....

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)