Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D
přidáno 26.07.2010
hodnoceno 5
čteno 762(29)
posláno 0
  Sedí, tupě zírá na fotku před sebou. Na zemi, na stole, všude je nepořádek. Výboj z pantografu na stěně maluje roztodivné obrazce.
Sedí. V očích nepřítomný výraz.
Ruce složené v klíně.
Je velmi vysoký, velmi silný, velmi bledý. Rozhodná brada, v očích nepřítomný výraz.
Vpíjí se očima do fotky. Procvičí si zátylek.
Vstane.
"Hej, ty," ozve se mu za zády. Rychle se otočí.
"Ne, to není možný, ty jsi zase tady," zanaříká.
"Žádný zase, byl jsem tady celou dobu," ohradí se dotčeně hlas.
"Vyhnal jsem tě," třeští oči.
"To těžko," v hlase zazní sakrastický tón.
"Přestaň!!" Vykřikne.
"Ani náhodou," hlas se samolibě zasměje. "Copak, nechala tě? Tvoje milovaná kočička? Vykašlala se na tebe?" Škodolibost z hlasu přímo čiší.
Marně se snaží ho zapudit.
Je tady.
V každém koutku místnosti.
Směje se.
"Proč jí neukážeš, jak moc tě to bolí? Jak moc ti ublížila? No ták. Seber se," hlas je tichý, vemlouvavý. Jako šum větru v koruně stromu.
"To nejde. Ona... já ji miluju," povzdechne si a složí hlavu do širokých dlaní.
"Ty ji miluješ? Po tom všem, co ti provedla? Jak tě odkopla? Jak ti ublížila? Bolí to?" Hlas je soucitný.
(Věříš mu to?)
"Ano. Moc," zanaříká. Setře si slzy, které se mu derou do očí.
"A to jí má projít, jo? Takhle s tebou zametá! Ty se trápíš a ona si zatím užívá s novým přítelem!! Právě otevřeli šampáňo, slyšíš?!"
Zatají dech, napne sluch.
Opravdu!
Tohle byla zátka.
Zvedá se v něm vztek.
"A říká mu, že je stokrát lepší než ty. Oh, ten chudáček, ten ubožáček!!!" slyší, jak se mu směje.
Gábina.
Ta svině!
"Na co čekáš, ukaž jí, jak tě to bolí. Ať trpí jako ty! Ať cítí stejnou bolest. Ukaž jí, že jsi chlap!! Chlap, o jakým se jí ani nesnilo. No tak, dokaž jí, že nejsi žádný slaboch!!" Hlas zakřičí ze všech sil.
"Jo, jasně. Já jí ukážu, nejsem žádnej srab!"
"Správně, žádný srab, ale velkej nabíječ!"
"Jo. Nabíječ. N-a-b-í-j-e-č!!!" Sáhne na stůl. Kov se mu mazlivě otře o dlaň.
Cítí spoušť.
"Jo, jo, jo!! Prásk. Přesně tak!!" Hlas křičí.
Z rozrušení.
Ze vzrušení.
"Prásk. Jak jednoduché!! Prásk!! Uvidí, jak trpím, ucítí to."
Zasune zbraň za pásek.
"Dík Danečku."
"Není zač....Dane. Víš, že jsem tady pro tebe," hlas se odmlčí a dveře se zavřou.

přidáno 08.02.2012 - 23:21
Hm hodne dobře psané
přidáno 26.11.2011 - 17:22
Moc pěkné. :)
přidáno 29.07.2010 - 18:33
Něco podobného se kdysi stalo jednomu mému kamarádovi. Jenže on tu zbraň otočil proti sobě.
přidáno 27.07.2010 - 11:28
Aliwien, dík, těší mě, že jsi četla komentovala.
přidáno 26.07.2010 - 17:10
Myslím si, že psaní Ti šlo nejen tenkrát, že Ti jde stále. Tohle je moc poutavé a pěkné počteníčko. Díky za zážitek.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
CZ 83/ 7,65 mm : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dechu vzdech
Předchozí dílo autora : Kraťoučká

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku