Radek

RADEK

Radek byl kluk jako Vy. Bilo mu srdce, jedl, spal, vyměšoval pot i to ostatní. V první třídě mu kdosi řekl, že má velký zadek. Radek se z toho rozbrečel a rozběhl se domů. U vchodových dveří ho však zezadu za aktovku drapnula uklízečka a praví: „Kam zdrháš ty velkoprdeláči?“ Od tohoto osudového dne měl Ráďa komplex. Už nikdy neoslovil žádnou dívku. Bál se, že by ho odmítla. Radkův zadek byl v obvodu jen o 3 centimetry větší než zadek později největšího baliče třídy Kamila. Jenže Radek byl jinej, citlivější než většina. Posměšky si bral moc k srdci, a tak už nikdy nezatahoval holky za závěs, jako to rád dělával ve školce, kde je vášnivě pusinkoval. Už si nikdy nešáhl na holčičí pipinku, jako ve školce o poledni, kdy měli všichni spát. Už žádné hry na doktory. A Radkovi na něj od té doby šáhla maximálně paní doktorka při preventivní roční prohlídce.
Teď mu je 24. Nedodělal učňák, protože radši lítal někde venku. Po škole s pár přestávkami, kdy už TO fakt nezvládal, pracuje na pile. Dotáhl to dokonce na předáka výrobní linky na palety. Programuje stroj a nadává Ukrajincům, Polákům a Slovákům.Tudíž plat má docela dobrý. Jako mnoho jiných mladíků jeho věku v tomto městě, zapadákově, bydlí stále u svých rodičů. Jeho starost je dátmatcenanájem a na žrádlo. Zbytek z výplaty mu zůstane. Nespoří. A taky jako dost mladých mužů v jeho věku je závislý na trávě a náš milý Radek si k tomu rád přidává i pervitin. Po nocích si kreslí, žvejká, objednává si cédéčka z katalogů, nemůže a asi ani nechce spát, jezdí svým fiatem. Jezdí s cílem i bez cíle. Za „kamarády“ na lajny, na vyhlídky, na houby. Rád onanuje v hlouby lesa.Trvá mu to tam hodiny.
K jeho komplexu z velkého zadku, který je po několika letech na pervitinu opravdu menší než zadek většiny našeho národa, se přidal komplex z vypadávání vlasů. Ve čtyřiadvaceti letech má čelo minimálně do půlky hlavy. Proto ven nevychází bez svého sepraného, děravého, plesnivě zeleného šátku. Často uvažuje o sebevraždě. Jeho život je jeden velkej rauš a jedna velká deprese. I když poslouchá Led Zeppelin a jim podobné, tak občas jede na techno rychtu. Ta hudba se mu líbí jen po požrání papírů, koulí, po vyfrčení několika lajn. Prý je nejlepší tato trojkombinace spojená s všudypřítomným jointem. Když má chuť, dá si i pivo. Občas se i zasměje. Pozoruje lidi kolem. Je stále panicem. Chodí kolem něj ty krásný hubený holky, techno zmaštěnky s červenými vlasy, dredy i s holejma palicema a se spoustou náušnic a piercingů. Kdyby žil v šedesátých,sedmdesátých letech, tak by by byl na devadesátšest procent hipíkem. Jenže v dnešní době, kdy už je i punk téměř vyhuben a ten kdo se oblíká jako punkáč, je pro ostatní socka od teska, mladí lidé hledají underground třeba v technu. Nebo v sebepoškozujícím se EMU, v trapným a stále komerčnějším hiphopu, v alkoholu, ve skejtu, v psaní trapných básní a ještě trapnějších povídek. Radek byl nadrženej. Z fiátka si vyndá tažné lano a vydá se k lesu....