Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Blues, co s formou blues nemá nic společného. Zkusil jsem to trochu doprovodit. Na saxofon bohužel neumím. Na ten klavír ostatně taky ne.

Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(

Krátké zamyšlení nad lidmi. Myslím, že i ti, co to nevysloví nahlas, si to v skrytu duše přejí...

Je to taková hříčka, na více přečtení a trochu zamyšlení...

Za inspiraci vděčím Orionce - Poeta účelový. :-)))

Tahle strava není pro každého.

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

Jak to vidím.

Doufám, že tohle dílko bude vnímáno s humorem a nadhledem. Ani já ho nemyslím úplně vážně. A jsme na literárním serveru, takže inspiraci můžeme brát všude, ale pořád je to jen literatura :).

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

Dobře je známe.