Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Blues, co s formou blues nemá nic společného. Zkusil jsem to trochu doprovodit. Na saxofon bohužel neumím. Na ten klavír ostatně taky ne.

Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(

Krátké zamyšlení nad lidmi. Myslím, že i ti, co to nevysloví nahlas, si to v skrytu duše přejí...

Je to taková hříčka, na více přečtení a trochu zamyšlení...

Za inspiraci vděčím Orionce - Poeta účelový. :-)))

I ignorance a snaha "vyhrát" a mít vždy "pravdu" je někdy cestou do pekel. A někdy zcela zbytečnou? Přitom stačí tak málo - víc naslouchat a vnímat. Nemyslíte? :-)

Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané. (Trochu starší text, ale snad nevadí, téma je to myslím věčné.)

.. už to tu jednou pár minut viselo, ale uznala jsem, že nebyla publikována ve vhodnou dobu a stáhla ji, aby si ji někdo mylně nevysvětloval.. dnes vkládám znovu

Tahle strava není pro každého.

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

Jak to vidím.