Tma a světlo

Byla teplá noc
ulice měli teplotu horečky
tramvaje namísto lidí
převážely obrovské sklenice se strachem

Na nádraží prodávali
dětství po gramech
v pytlících
chutnalo jako rezavé mléko

Procházela jsem se
potemnělými ulicemi
v tu ránu
potkali jsme se s démonem
neměl hlavu
jen místo ni akvárium
v kterém plavala opuštěná planeta

Začal mi vyprávět
prý že nejsmutnější jsou války
ty vznikají v příliš čistých pokojích

Prý že nejsmutnější jsou výtahy
pořád někoho vozí nahoru a dolů
vůbec nikam neutečou

Pak se mě zeptal
zda-li mám trochu světla

Nevěděla jsem co mu odpovědět
tak jsem mu podala ruce
zeptal se mě na adresu
tak jsme se vznesli do oblak
a tak jsme letěli ke mně
vypustil mě do komínu
všechno začalo hořet
kredenc
postel
stůl
židle

Podařilo se mi všechno uhasit
s úctou k vodě
která je jež životodárná očistná

Jediné co zůstalo nedotčené
bylo však Tvoje jméno
které leží klidné potichu
pod skleněnou máselničkou

*Ty, můj milovaný, který jsi mi pomohl a pomáháš, jak krásně žít

*beze strachu

******