* Hořkost květů pelyňku *

princeznacarodejkaZ: Děkuji Zituš, moc si toho cením. :-)

Pravdivá a nádherná.))

A42: Já právě taky... Ale zase na druhou stranu, o to více si pak díky nim vážíme těch milých. ;-) Ráda Tě tu vždy vidím. :-)

Jo, hořce výstižné. Nějaké takové lidi znám.

Zamila: Děkuji za návštěvu a zhodnocení. Jiná formulace mě pro ten řádek nenapadla. Chtěla jsem to sdělit právě takto. :-/ Ale pokud by byla jiná varianta, která by sedla i rytmicky, ráda se poučím pro příště. Děkuji. :-)

Amadeo´´: Děkuji za návštěvu a komentář. Cením si toho. Jinak tvoje verze se mi líbí, velice zdařilá. To musím uznat. Snad jen... Já záměrně psala tak, abych tam slovo jako štěstí apod. nepoužila. Zamýšlela jsem, aby to celé v sobě obsáhla jenom ta chuť pelyňku, o čem ta báseň je.
Ale i tak děkuji. Příště to mohu zkusit zase jinak. ;-)

Orionka: Děkuji. A konec v tvojí verzi se mi moc líbí. :-)

Škoda, že se tam tohle: "Ze dna stoupá pelyněk" rytmicky vůbec nehodí. Přitom myšlenka a celkově atmosféra básně je fajn ...

Začátek básně je moc hezký. Je škoda, že jsi to úvodní schéma v druhé části rozbila, možná by byla báseň ještě silnější. Snad se nebudeš zlobit, když do toho trošku zasáhnu ale napadá mě na ukázku třeba toto:

Po okraj se plní hrnek
Ani kávy, ani trnek
Není doma nazbyt


Po okraj se plní hrnek
pelyňkem a z prázdna vlnek
štěstí nejde upít


Po okraj se plní hrnek
Horkou vodou, hořkostí
Ticho v domě pohostí


Jenom jeden plný hrnek...


Je to jen nástřel, co mě teď momentálně napadl ale snad rozumíš, jak to myslím. I tak je ale báseň pěkná a moc se mi líbí ta myšlenka…

Ano, smutné a pravdivé téma. Taky jsem o tom jednou psala, takhle to končilo: jak strašně pálí vědomí, že už ho nic nečeká, přesmutný je pohled na zatrpklého člověka.

korálek: Děkuji. :-) A souhlasím. Není to lehké téma. A bývá to i dost individuální.

Hezká a k zamyšlení ...
tento námět, téma, je hodně složité.

Nikytu: všechno z toho je pravda, ale i to, že někdo i moc chce,jen neví jak nebo má strach z reakce, je lehké druhé soudit, ale těžší jim porozumět a pomoci... vím o čem mluvím, nejsou to jen plané "chytré" řeči... i pomoc však může být nad lidské možností...

vanovaso: Je v tom kus pravdy. A já bohužel pravidelně vídám člověka, na kterého toto sedí. Zřejmě si neumí udělat pořádek v životě a naučit se komunikovat, otevřeně mluvit. Právě naopak, raději mlčí, vzteká se a dělá obličeje, které akorát ostatním otráví den. Je těžké s někým takovým vyjít či pomoci, když on sám tomu nejde naproti. :-(
Na mysl mi tak přišla tahle symbolická představa, k čemu to vše spěje... :-/
Na druhou stranu, znám i lidi, kteří to také nemají či neměli lehké, nenechali se zlomit a poprali se s tím. Je to jen o tom chtít hledat tu cestu.

Pravdivá... jen k anotací: kdo nikdy radost nedostával, těžko ji bude umět rozdávat... :-(

misháá: Napsaná během pochmurné nálady. Těší mě, když se potom zadaří a líbí se někomu. Díky za návštěvu. :-)

Moc se mi líbí.

Devils_PIMP: Ano, ta samota některých lidí. Díky za komentář. Ten přerod, co popisuješ, skutečně to tak někdy bývá.

... osamocen v lidském davu,
trpělivě čeká na den
až někomu srazil hlavu...

Krásné