Odkaz

taron: Tak to máš pravdu. Ale na druhou stranu, příležitosti v něm dostává každý, jen je umět vystihnout a správně se jich chytit a vytrvat... A můj táta říkává: život je běh na dlouhou trať. :-)

veni vidi vici - vítězství v životě? Kdo to může na sklonku svého žití říci? Málokdo.
Krásná báseň, k zamyšlení.

Dickens: Čeština - jazyk nekonečných možností. :-)

Nikytu: Mně zas to pak tolik nevadí. Jen se mi líbí, že jsem žil i zemřel rád. Takový smířlivý. Zajímavý, jak by připadný rozdělení té mé věty vyznívalo: Žil jsem. A zemřel jsem rád. (nebo) Žil jsem a zemřel jsem. Rád. :))

Dickens: Rozumím ti. Jenže já to do dvou vět rozdělila záměrně. To slůvka "pak" tam má svoji roli, byť je to trochu na úkor zvukomalby. Musela jsem ho tam nechat, abych neutopila význam sdělení. Snad to příště vyjde líp. :-)
Děkuji za návštěvu.

Pěkný. Já bych tam napsal Žil jsem a zemřel jsem rád.
Pak bysme měli vyřešený to pak. :)

cavansit: Děkuji za postřeh. Ano, je to tak na půl cesty. Ale významově mi tam bohužel sedělo nejvíc. Bez něj by to tam nešlo. Snad to příště vyjde líp. Děkuji. :-)

Hanulka: Tak to mě moc mrzí. Drž se.

Yana: Ano, je to tak. To říkává třeba i můj táta: všichni jsme strůjcem svého štěstí... Tady jsem se na to zkusila podívat těma jinýma očima - očima těch, co si na tohle v životě nepřišli a promarnili ho. Anebo se nechali semlít a už se dál nesnažili. Děkuji zi za návštevu. :-)

Trochu rušivě tam na mě působí slůvko "pak", ale nenapadá mě, co bych si tak představil místo něho. Dobré :-)

Nikytu, smutek prožívám, a proto nemám slov. Ale chápu tvé vyjádření.

Až mi zamrazilo, doopravdy. Jen ten smysl svému životu dáváme my sami, ne.