|
kratinká, v polospánku
|
|
dajaká krize, či co...
|
|
laciná... muzikantská
|
|
Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...
|
|
Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...
|
|
Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)
|
|
Nevypadá, ale není o beznaději. Naopak.
|
|
Volným veršem.
|
|
dvě krátké poznámky napsané pro sebe
|
|
Noc ze soboty na neděli. Stopy dvanáctiletého harcování po plesech.
|
|
pramálo poetická
|
|
Pseudočtyřverší. Nepatří k sobě, mají jen stejný rytmus. První řádky nejsou názvy, to se mi jen roztrhl úvodní verš.
|
|
Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.
|
|
tato básen má mít parodující podtext..
|
|
a ani neví...
|
|
Co už, no... Radši psát tužkou než lopatou.
|