|
Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.
 15.11.2012 20 1502(35) 0 |
Kolik světů
kolik barev
kolik myšlenek a vůní
kolik vzpomínek
a tichých
tmavomodrých snů
vejde se
do dvanácti taktů?
...
V přítmí kaváren
tam
na protějším břehu
mladinký pianista
večer co večer
rozdává kousky
svojí duše
Nešetří
a přece neubývá
...
Tak
kolik je vlastně
málo?
19.11.2012 - 07:46loner: veronika: slnečnica: Leslie: Devils_PIMP: moc děkuju za komentáře. Potěšily :-)
16.11.2012 - 22:06Melancholická... ale moc pěkná. A úplně z ní dýchá ta atmosféra. Sedla mi do nálady.
16.11.2012 - 17:33Yasmin: Yana: oslov radek: Lizzzie: kmotrov: Chronoss: Moc děkuju, takovou hromadu ohlasů jsem nečekal :-)
16.11.2012 - 13:25Yana: DDD: Rád poslouchám blues. Blues není depresivní, musí být vytažené až z morku kostí ve své syrové nahotě.
Tohle blues se mi líbí.
Tohle blues se mi líbí.
16.11.2012 - 13:08Tomuhle říkám dokonalost. Přesně těmto slovům, pro tu lehkost a hloubku, s jakou dokážeš psát. Napsala bych, že se mi moc líbí, ale vím, že takovýhle spojení na tuhle báseň už vůbec nestačí...
16.11.2012 - 11:26DDD-Důba-Důba-Důba. Je depresivní to blues, a kolikrát se zamýšlím kolik se toho dá vyjádřit hudbou. Minimálně tolik co ty dokážeš vyjádřit textem.
16.11.2012 - 08:18ŽblaBuňka: taron: Rezavá Plechovka: nesersrna: evelína:
Jůůů, moc děkuju všem :-)
Jůůů, moc děkuju všem :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Blues : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tobě
Předchozí dílo autora : Pár pocitů z konce října
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
