tajnou vyšetřovací službou vzápětí odtajněno... s mírnou nostalgií:-))))

..znáte to všichni: teprve až když člověk "vychladne", je schopen vidět věci v jiném světle....

slova jsou vyplýtvána, zbyly jen pocity...

bez ní by nebylo doma...*...

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

Třeba se v ní pár lidí najde :)

(inspirováno Smíchovským nádražím...)

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

http://www.youtube.com/watch?v=e03ewVMEdsY&feature=related

... taková ... zvláštní ...

Očekávám vaši maximální kritiku :))