|
15.11.2006 ... dneska zase z jiného soudku ...
 14.02.2008 9 1827(19) 0 |
Chtěl bych se vrátit do časů
Do časů dávno minulých
Venku se stmívá padá sníh
Chlapcům a dívkám do vlasů
A do tváří je bodá mráz
V sednici vrčí kolovrátek
Možná je středa možná pátek
Pomalu odkapává čas
Pak klapnou dveře zazní smích
Přehluší tmu i kolovrátky
To děti vracejí se zpátky
Z kabátků oklepají sníh
Od kamen teplo ve světnici
A petrolejka blikotá tu
Když děti objímají tátu
Jen vítr cloumá okenicí
Peřina potom děti skryje
Stulí se k sobě usínají
V tom zasněženém tichém kraji
V tom kraji plném nostalgie
Do časů dávno minulých
Venku se stmívá padá sníh
Chlapcům a dívkám do vlasů
A do tváří je bodá mráz
V sednici vrčí kolovrátek
Možná je středa možná pátek
Pomalu odkapává čas
Pak klapnou dveře zazní smích
Přehluší tmu i kolovrátky
To děti vracejí se zpátky
Z kabátků oklepají sníh
Od kamen teplo ve světnici
A petrolejka blikotá tu
Když děti objímají tátu
Jen vítr cloumá okenicí
Peřina potom děti skryje
Stulí se k sobě usínají
V tom zasněženém tichém kraji
V tom kraji plném nostalgie
01.02.2015 - 18:20Zamila
Poslední dvě strofy jsou nejlepší. Krásná poezie ! Skvěle vyjádřená atmosféra ... ! :-)
14.02.2008 - 14:31... nejsi první komu se při čtení vybavil Lada ... i já jsem na něj při psaní myslel ...
14.02.2008 - 13:35Krásná nostalgie. Vybavily se mi při čtení obrázky Josefa Lady a jím chápaný svět. Moc se mi to líbilo.
14.02.2008 - 13:18... já bych do sebe taky leccos neřekl ... to jsou někdy takové nálady ... ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nostalgie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ďábel
Předchozí dílo autora : Jaro
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
ladygodiwa [14], Davidss [10], fastavačka [9], oči směrem k zemi [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
