podvečerní

střepy tenkrát na kolejích
všechno jen tak na půl cest
když rozlil se mezi námi
zpod schodů stín balustrády
a ucouraná náruč měst

obepnula tvoje ticha
mikroprázdno lidských dlaní
odnikud co váznou nikam
a tys pořád neutichal
tam kde bloudí se i ztrácí