Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

kratinká, v polospánku

dajaká krize, či co...

je jen o mně, krutě emocionální...

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

laciná... muzikantská

a ani neví...

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

tak, tak, tak, všelijak:))

tak překrásné kvítí

báseň