Taková předjarní, tak trochu únorová...

Archivní tajemství, aneb co psal kmotrov v devatenácti.

existenciální drama...když jste na hranici starat se sama o sebe a žít dohromady v jednom bytě a milovat a pracovat a studovat a u toho si stíhat plnit svoje sny...

o drogách a jiných šílenstvích

ani nevim co k tomu rict, proste nejaky pocity. realita ve mne.

Podle indiánských bájí se nesmělý jižní vítr zamiloval do dívky se zlatými vlasy. Jenomže se jí to styděl říct. Jen se díval a váhal až jednoho dne zjistil, že dívce vlasy zbělely. Bláznivý vítr se totiž zahleděl do pampelišky...

"jenže ty jsi její básník přečetla jsem si to ve tvých vlasech"

... báseň o láske inšpirovaná jarnou prírodou...

tak to bylo...a už není =) po jednom inspirativním večeru plným podnětů k zamyšlení a návratu do doby před půl rokem...

...mezi námi široký, hluboký oceán...

básničky o lásce prostě neumím :-) přijde mi ale nefér, že jsem dívce, kterou mám rád už víc než polovinu svého života, zatím napsal jen dvě. Tak tahle budiž třetí :-)

byla slunečnicová a teď jsi i ty.