15.05.2012
6
1601 (7)
0
Je to snad osud,
možná i prokletí,
proč chvíle společné,
vždy tak rychle uletí?

Ona má královna,
já její král,
proč ten čas bez ní,
jako by stál?

Ve dne i v noci,
mám jí plnou mysl,
proč když jsem sám,
můj svět ztrácí smysl?

Bez ní jsem bytost,
co prochází mukami,
proč sedím zde sám,
mezi čtyřmi stěnami?

Nelze být spolu,
už iluzí je konec,
proč dostávám pocit,
že zazvonil zvonec?

Proč se věci stále mění?
Proč nemohou zůstat stále tak krásné?
 16.05.2012 09:26
Mlčenlivý: Klidně pozlob.
 15.05.2012 23:32
 Devils_PIMP
Tak jsem zas tu - těch chybek bych tam našel víc - ale zlobit tě nebudu.
 15.05.2012 13:05
 Yasmin
taron: já vím, ale tady u toho konce jsem se zasekla.. možná je to jenom tou větou... nevím:-)
 15.05.2012 13:02
To se taky ptám , nechci změnu a vona vždy je a je...proč to nemůže zůstat takové jaké je? Těžko se přizpůsobuji novým podmínkám...lpím na vzpomínkách...prostě se musíme naučit nelpět a jít dál..:)))
 15.05.2012 13:01
Yasmin: No...já vlastně ty konce taky tak mívám....je to většinou podstata té básně :)))
 15.05.2012 12:59
 Yasmin
ten konec mi tam moc nesedí.. asi proto, že celá báseň se rýmuje a na tom konci to tam pak trochu ruší...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.