|
Podle indiánských bájí se nesmělý jižní vítr zamiloval do dívky se zlatými vlasy. Jenomže se jí to styděl říct. Jen se díval a váhal až jednoho dne zjistil, že dívce vlasy zbělely. Bláznivý vítr se totiž zahleděl do pampelišky...
|
A jsou i noci
kdy nebe tiše rozkvete
Kdy hvězdy zazáří
jak tvoje dlouhé vlasy
V ty chvíle
nedokážu spát
…
Víš
tehdy vzpomínám
na Tebe
nás
a vítr jménem Šewondasí
07.12.2014 19:11
Yasmin
jeee...pampelišky, to je moje :-) básnička krásně hladí, po duši :-)
28.11.2014 09:31
DDD: To má jméno má svoje kouzlo, člověk v něm opravdu slyší hvízdání větru.
28.11.2014 09:25
Děkuju :-) Ne, to jméno mám z Longfellowa. Opatruju si doma české vydání jeho Písně o Hiawathovi z dvaapadesátého roku přebásněné Pavlem Eisnerem. Longfellow to samozřejmě píše Shawondasee, ale mě se strašně líbí, jak Eisner ta jména počeštil :-) Škoda, že se nikde nemůžu dopátrat původního Sládkova překladu z přelomu 19. a 20. století. Strašně by mě to zajímalo :-)
28.11.2014 07:33
Zamila: vanovaso: ta"jemna": Severak: Megynka: Leslie: Lenča: Johanka: Amelie M.: Ailin: Jejda, takových komentářů... Doufám, že se nebudete zlobit, když vám odepíšu takhle hromadně :-) Díky moc za zastavení a za vaše slova. Mám z nich radost :-)
27.11.2014 23:42
vyplatí se číst anotace a udělal jsem dobře, že jsem si jí přečetl až po básni
27.11.2014 19:35
Ta je ale nádherná... ostatně, jako vždycky :). Úplně ten vítr slyším, slyším jeho píseň.
27.11.2014 12:42
Zamila
Ježiš, to je ale krásný ... Fakt kouzelný :-) A ta anotace je taky pěkná :-) Téééda ... Moc se mi to všechno líbí ! :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.