Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Asi by som ju nemala vôbec publikovať. Úprimne, nemám z toho dobrý pocit, ale keď už vznikla,prečítajte si, ako pokračuje moja životná telenovela... (teda, ak to niekoho vôbec zaujíma, samozrejme) Čoskoro ju stiahnem. Celkom určite. https://www.youtube.com/watch?v=2pwT2wiZsg0

Posledné zbohom milovanému dedovi

... venované všetkým deťom sveta, ktoré o bezstarostnom detstve môžu iba snívať...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Jsem zde nový a byl by jsem rád, kdyby jste mi řekli na rovinu, co vám na tom líbí a nelíbí, děkuji. Váš "někdo"

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Opět taková obrazová. :-) Ale nijak složitá. Složeno - 28.8.2009