|
Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...
|
|
|
|
|
|
|
|
svata pravda (jak pro koho)
|
|
Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)
|
|
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
|
|
Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.
|
|
..jsem tak naivní.. Prý donutím lidi mi lhát, abych nebyla zklamaná a nedělala scény, nehubovala a nemoralizovala. Kdo o to stojí. Pojďme lhát pro nevidomost a spokojenost. Bože, opět je důvěra v tahu. Budu jiná, slibuji....
|
|
milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě
|

