|
Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...
|
|
|
|
|
|
Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)
|
|
..jsem tak naivní.. Prý donutím lidi mi lhát, abych nebyla zklamaná a nedělala scény, nehubovala a nemoralizovala. Kdo o to stojí. Pojďme lhát pro nevidomost a spokojenost. Bože, opět je důvěra v tahu. Budu jiná, slibuji....
|
|
https://www.youtube.com/watch?v=oFLdmJMaChw&list=UUlaRBVGptGapzzYFYb0nkew
|
|
Popišme to jako menší skoro tří týdenní depresi. Je napsaná už asi dva týdny zpátky, ale nějak nebyl čas ji sem dát ;)
|
|
|
|
Když mlčí ti nejbližší a vy nevíte proč. Je to jako na špičce útesu kdy se rozhodujete zda setrvat a počkat na vysvětlení (případné shození), nebo zda máte skočit rovnou ať už to nebolí.
|
|
Hrozně jednoduchá, navzdor svým předsevzetím jsem ji teď napsala a hned ji sem hodila. Napadla mě v souvislosti s jedním komentářem.
|
|
|
|
Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.
|
|
|
|
taková malá stížnost
|
|
milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě
|


