Samota

Moc krásná. Opravdu hraje na city. Skládej dál.

Jiří Turner: děkuji, mám vždy radost že se někdo vcítí do těch řádků, no popravdě, když jsem si uvědomila že by to mohlo být o mně, jednou, měla jsem skoro vztek, že mě ta básnička na zahradě z ničeho nic přepadla, i já mám své dny...a také mám švestku, tedy švestky, zatím obě hojně plodí

kmotrov: co napsat, já mám fakt radost z toho že si s tím ty dáš tu práci, to víš že mě to taky napadlo tak uspořádaně, tak jak by to asi mohlo být a mělo, ale :-) a teď se musím sama pro sebe smát, když byly moje děti malý tak jsem mnohem raději pro ně šila, tak, kalhoty byly za půl dne, pletení mi lezlo na nervy, to trvalo týden a déle, někdy měsíc a déle a přitom plést a háčkovat jsem uměla daleko lépe, ale deptal mě ten čas, to je výmluva co :-) tím ti opět říkám jaká jsem, hele s příští básničkou si tedy pohraju, slibuju, mám jí na nočním stolku, jmenuje se empatie a vložím ji až si budu myslet že by to mohlo být ono, možná ji nevložím nikdy, uvidím, moc ti děkuji

taron: ano, tak mě to nějak přepadlo na zahradě, nerada píšu takové básně a navíc jsem se zhrozila že tam třeba takhle jednou budu sedět já, nerada se podávám takovým myšlenkám, no, přišla...děkuji za vnímání

hezká báseň, Yano. Je z ní cítit taková zvláštní melancholie, a to i z formy, nejen z obsahu. Hodnocení technické stránky se, myslím, zcela brání. :)

To, že bych se mohl ukritizivat bylo míněno jako nadsázka, humor, možná jsem mohl dát za to smajla.

K té kritice:
Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí...
Začneš tak, že to není volný verš, zvolíš pevnou strukturu, podle mne správně, začátek je brilantní, asi to šlo samo od sebe, jenže pak to už samo od sebe nejde a musí přijít básnická dřina.
...Víc než pár vrásek
děti za tou starou ženou
kdoví proč nikdy nechodí
Tady to chtělo stejně jako nahoře na dva řádky ve stejném rytmu. Blok by se zavřel.
Možná by to šlo vyřešit elegantně takhle:

...Pod starou švestkou
sedí stará žena

Starobou svou
jak bleskem zasažena

Pár zvadlých kvítků
švestky neplodí

Víc než pár vrásek

děti za tou starou ženou
kdoví proč nechodí
(vynechal jsem nikdy kvůli rytmice)
a pak si dát práci druhým blokem ve stejném uspořádání:
2,2,2,1,2


Já vím, že píšeš jen tak pro radost, máš krásné básně, zasloužili by si věnovat jim víc pozornosti. Tím netvrdím, že bys to měla psát jak to vidím já.

Krásný závěr v tom, že žena je sama sobě cizí, nejen tím, že už je sama, děti na ni kašlou, soukmenovci zemřeli, ale díky alzheimru vlastně v určitých momentech nepoznává ani sama sebe... možná má pocit, že vše - celý její život byl jen sen. Z něhož se jednou probudí, třeba smrtí...
ha, moc filozofuji, máš to krásný, až mě zabolelo u srdce.

Amelie M.: Ignácius J. Reilly: Kalimero: ŽblaBuňka: velice děkuji

koiška: ano, smutné a doufám že tak nikdy nedopadnu i když mě napadla na naší zahradě, téměř pod švestkou, která ale zatím plodí,a jak, děkuji

Zamila: předchozí je pro tebe

jo, myslím že ten závěr se mi povedl a tobě děkuji za připomínku s rýmy :-)

kmotrov: děkuji za komentář, i když závěr vnímám jako kdyby už tě to nebavilo, jako kdybys chtěl říct, to je jako když házím hrách na stěnu :-)no máš pravdu v tom že asi jiná nebudu, já to jednoduše jinak neumím, třeba svým způsobem ani nechápu co mi tady vytýkáš, ale asi vím, čím to vzniká a také u jiných mých básní, vysvětlím. Moje básně vznikají naprosto spontáně, prostě něco vnímám, prožívám a najednou to mám to v hlavě, ale samozřejmě ne celou báseň, prostě jenom pár prvních veršů, když mám možnost ihned je hodím do mobilu, nebo na papír, nebo si je opakuji abych nezapomněla a pak se k tomu dílku vrátím podle času a často dotvořím zbytek, tak možná to je ono, a tobě opravdu dík že se těmi slátaninami zabýváš, možná hlouběji než si zaslouží

Já mám moc rád to staré filmové, ještě černobílé, zpracování Babičky od B. Němcové. V závěru je velmi působivá scéna jak na dvoře porážejí starou jabloň a s každým úderem sekery babička umírá. Použila si podobnou symboliku, ale s jinou neméně hlubokou působností. Když jsem byl mladý byla všude spousta švestek, dnes zůstala sem tam nějaká, většinou zatížená šárkou nerodí. Starým lidem umírají soukmenovci, z mnoha mladých jich zůstalo málo, jako z mnoha stromů švestek jen několik zestárlých osamělých, již nerodících. To vnímám jako velmi povedenou symboliku a opravdu smekám.
Co se mi nelíbí asi víš, v začátku zvolíš pevnou strukturu a pak se ji nedržíš. To bych se mohl ukritizovat. No, už jiný nebudem, ani Já ani Ty.

Závěrečná strofa je skvělá. I bezva atmosféru to má. Jen na mě moc jednoduché rýmy, no. Stane se :-)

Hezká. Smutné, že stáří odpuzuje a o samotě často bývá.

stará žena, stará švestka
dobrý nápad

smutná,až krásná..:)

smutná, ale moc pěkná ...

.. ze života (bohužel).. jsou v ní skvělé obraty.. líbí se mi.. :)