|
pukneš.brzy.
|
|
V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...
|
|
moje vlastní fotka a moje vlastní krabička .D
jinak.. nerada bych, aby ta báseň byla klišé... .(
|
|
..v Tichém oceanu...
|
|
...třeba i roztáhnout křídla a uletět všem... hlavně jemu, který na mě má vliv o kterym ví... že mi tak moc zamotal hlavu a že se mi dostal pod kůži... tak hrozně rychle se to stalo a tak hrozně rychle to teď skončilo... tak to třebas nenapáchá takový škody ;) ...
|
|
dávno
|
|
tak to někdy bývá
|
|
nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)
|
|
cosi...výlev...
|
|
zkusila jsem něco novýho...po dlouhý době nějákej pokus o rým
|
|
Ondřejovi...
|
|
není to přímo o konkrétní situaci nebo člověku...díky bohu...prostě konečně vyloženě jen tak...
|