|
Ondřejovi...
|
Na hraně vlastních možností
v dřeni vlastní duše
získávám a ztrácím,
to, co bylo mou součástí.
V očích tvých hledám milost
marnou a zvrácenou.
Jméno tvé stalo se synonymem pro minulost.
Nesuď zbytky ctností, co v sobě mám
Nešlap po mých citech, které v sobě uchovávám.
Nesuď nevinnou,
netrap nemilovanou.
Slova umí sbližovat,
slova umí zraňovat,
slova umí oddělovat
Otupělá myšlenka dřímající v koutku mé hlavy,
nemohoucí mizérie konejšící zraněná věnování v mé hrudi.
Nespravedlivá a tolik oprávněná.
Proč jen slova opovržení nezůstala nevyřčena?
v dřeni vlastní duše
získávám a ztrácím,
to, co bylo mou součástí.
V očích tvých hledám milost
marnou a zvrácenou.
Jméno tvé stalo se synonymem pro minulost.
Nesuď zbytky ctností, co v sobě mám
Nešlap po mých citech, které v sobě uchovávám.
Nesuď nevinnou,
netrap nemilovanou.
Slova umí sbližovat,
slova umí zraňovat,
slova umí oddělovat
Otupělá myšlenka dřímající v koutku mé hlavy,
nemohoucí mizérie konejšící zraněná věnování v mé hrudi.
Nespravedlivá a tolik oprávněná.
Proč jen slova opovržení nezůstala nevyřčena?
01.08.2009 14:34
přesně tak, je to také o tom, co kdo zažívá, můžu říct, že tahle je pro mě jedna z nej, co tady je a to si myslim, jsem jich nepřečetla málo ,-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.