Šálek krumlovskýho šumění citů

Naposled podpatek naší dojemný story vyryl kružnici do podlahy pod nátlakem piruety vášně...
//přestože nestojíme nohama na zemi//

Neschopností chápat mý poblouznění
mi mlčky zatínáš nehty pod kůži

Podléhám...
fyzice, chemii, momentu i nedostatkům

Kolikrát ještě?

Jako vždycky ukrýváš v levý nohavici střípky ideálů,
na který mě postopadesátý nevědomky sbalíš
a prší z Tebe
zásoby nekonců

Proplétáš absurdní domněnky
s květinovou pravdou
a polibkama jedinečnosti
v pouta,
který rozbije jen další hezkej punker...

Ve jménu povinnosti nedělám cudnou!

Smím
//prosit//?

(Dláždíš mě výčitkama)

Oba vysycháme nedostatkem mý účasti
a galerie našich nesplněnejch přání by se vyrovnala Rudolfinu

Řasama Ti hraju na citi
//né, že ty bys hrál fér...//

Lze hořet chladností?