moje vlastní fotka a moje vlastní krabička .D
jinak.. nerada bych, aby ta báseň byla klišé... .(
31.05.2009 8 1210(34) 0 |
Nemám ráda,
když musím plavat mezi leklejma rybama.
/prostě nenávidím, když umírá láska/
Teče mi krev,
když pláču. Teče z očí.
/krvácel jsi z nosu,
když jsi byl se mnou, pamatuješ?/
A teď...
mezi naše pohyby
/ ve dvou oddělenejch světech /
padá strašně starej sníh,
pláču,
protože taje /ale já si chci povídat!/.
V pláči a žárlivosti bych mohla
reprezentovat republiku, nemyslíš?
Mý žárlivý scény maj celkem grády, ne?
/chybí mi to. naše hádky. naše usmiřování. náš nedokonalej sex./
Svlíkala jsem se
a házela po tobě oblečení,
co bylo přebytečný.
Dělal jsi, že to nevnímáš.
/o to to pak bylo vášnivější/
Modlím se u Lennonky,
za všechnu tu „záchodkovou“ poezii,
za mý fotky se špatnou kompozicí
a za mý vylhaný lásky.
Za to všechno,
cos ty zavrhnul.
/chybíš mi./
31.05.2009 - 23:45
jasne, ze se mi libila. roztrhala me ve smyslu, ze proste stojim a nevim co rict, protoze me dostala. ale tos nechtela slyset, n? :P
uuch, nevim, proste roztrhala. libi se mi, jak to zni ;). tak mi to nech
*
uuch, nevim, proste roztrhala. libi se mi, jak to zni ;). tak mi to nech
*
31.05.2009 - 23:30
jenze ted zas nechapu, v jakym smyslu roztrhala.. .) dejme tomu, ze se ti libila .D
dekuju, holky. *
dekuju, holky. *
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
*strašně starej sníh* : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : na kolenou kytaristy.
Předchozí dílo autora : nahý tapety.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
moonell» narozeniny
wp-hasan [16], Weichtier [15], Joanne17 [15], Deviant [14], Elivei [12], Klaron [11], Mamka [11], shizuko [8], Ann(ah) [8], človiček [6], Antek [3], andrew_maxwell [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)