zkusila jsem něco novýho...po dlouhý době nějákej pokus o rým
![]() ![]() ![]() ![]() |
Uvnitř mě prorážíš zeď.
Hlavou
a ruce ti plavou
po sousoší mých hříchů
shazuješ mou pýchu
bez povolení mě odemykáš
a pokolení mý hrdosti
ti s nekompromisní tvrdostí
dává na vědomost:
"Po koleni se plazit nebudu, ty parchante, vrať mi klíč!"
Nechal sis ho...i se zámkem
to už se do sebe klínama nezamknem
už ani jednou, ani malinko,
má bezsvědomitá vzpomínko!
Hlavou
a ruce ti plavou
po sousoší mých hříchů
shazuješ mou pýchu
bez povolení mě odemykáš
a pokolení mý hrdosti
ti s nekompromisní tvrdostí
dává na vědomost:
"Po koleni se plazit nebudu, ty parchante, vrať mi klíč!"
Nechal sis ho...i se zámkem
to už se do sebe klínama nezamknem
už ani jednou, ani malinko,
má bezsvědomitá vzpomínko!

Začátek se mi líbí nejvíc, je takový hravý... Pak už mě ten rým trošku ruší.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Uzamknutá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Miláčku, prosímtě, zhasni!
Předchozí dílo autora : Zhrzeně