Další má báseň která naději dala ale v zápětí vzala

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

z vlaku

po delší době nová...

Když se upnete k naději o někom, kdo by vás měl mít rád a nemá

Zase jedna smutná na kamaráda kterého jsme vždy brali a ptám se sám sebe proč ty hodní odchází dřív jak ti zlý.

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

nedalo mi to a musel sem zveršovat pár postřehů z včerejší olomoucké demonstrace proti imigraci :)

Nevím, zůstane nepochopena?

Ze sbírky: "In Vino Veritas"