Poruchy II

Zdravím, děkuji a chválím ochotu k pokusu o "předělávku".
Myslím si, že se ti podařilo text vyčistit od "vaty" slov, leč mám k němu ještě tuto poznámku: Slušelo by mu, kdyby byl ještě sevřenější, aby z něj ta tvá nenálada, porucha, více mluvila už v průběhu básně, aby prohlášení posledního verše bylo jen doklepnutím pověstného hřebíčku na hlavičku. To, že tomu tak úplně není je myslím způsobeno tím, že některé formulace jsou jakoby odtažené od tebe, jako by se tě to ještě ne dost týkalo - třeba "začíná se mi ztrácet řeč" - porovnej s možností začínám ztrácet řeč nebo ztrácím řeč.
"Říkám slova, která nic neřeknou,/když se mě druzí na něco tážou." - zde přítomnost v čase je, ale po mém soudu ji rozmazává zájmeno něco, a koneckonců i dost prozaická stavba dvojverší. Nějak cítím, že by to chtělo větší údernost, něco ve smyslu Má slova nic neřeknou.... Podobně to dle mého platí i dvojverší začínajícím "Už ne ve vzduchu... " Myslím, že by se se dalo škrtnou už stejně jako neb, neb to i bez něj vyplyne logicky (ne ve vzduchu, v mé hlavě/špatná nálada...) ...
... tak, abych ti nepřepsala celou báseň, to by se ti už vůbec nemuselo líbit a taky by to nemělo valného významu - chtěla jsem jen naznačit, co myslím, že by to ještě chtělo. Možná jsem mohla napsat rovnou ještě trochu proškrtat a zpřesnit a nemusel by ses prokousávat množstvím slov...
Myslím, že by poslednímu verši pro vyznění básně pomohlo, kdyby se z něj staly dva (možná i tři), čímž myslím roztržení stávajícího.
Mimochodem v krku meč se mi dost líbí a když si to tak představím, tak mě to právě vede k úvaze o rychlejší ztrátě řeči než že se mi začíná ztrácet...
(V tu chvíly je asi překlep, ale stejně...)
Myslíš, že budeš mít chuť a sílu do textu ještě do třetice sáhnout?
:-)

Eliška Vobrubová: Tak jsem se pokusil o úpravu. Budu rád za komentář.

Výborně, sebekritický pohled s odstupem:-) Myslím, že by stálo za to text dodělat a předělat - nedalo by to po mém soudu moc práce a výsledekem by mohl být čistší, sevřenější, možná i hravější a odlehčenější, a tím i účinnější text. Tak do toho:-)

Eliška Vobrubová: HA! :-D Čekal jsem kritický komentář v první řadě. No ono je to celé o tom, že na člověka občas padne špatná nálada. To je ta porucha. S tou třetí slokou máš rozhodně pravdu je to jen vata a pouhé konstatování, když se na to podívám sebekriticky, tak tam opravdu vůbec nic nedělá - nemá pražádný význam.

Jsem ráda, že potěšil. Teď ale možná já nepotěším. Mám totiž za to, že ony citáty se vztahují i k básni, proto jsem je tam dala. Třeba celá třetí sloka je pouhým konstatováním všeobecně známých faktů, a to zcela všednodením způsobem. Nepřináší nic nového ani ve výrazu ani věcně, ba ani v básni (co by se stalo, změnilo, kdyby tam ta sloka nebyla?). Text místy rytmicky kulhá (někdy je to slovosledem, někdy přebytkem slov). Pocity špatné jak meč? A z čeho? Z deště? A co visí ve vzduchu? Zřejmě tlaková níže (nebo výše? izobary?), když mraky hlásí poruchu. Šrámy na duši z dlouhotrvajícího deště - tomu bych rozuměla, to mívám taky, ale co ten Damoklův meč? Kde se z deštivého počasí vynořil? A co teda visí ve vzduchu, že máš (z toho?) poruchu? A jakou?

Eliška Vobrubová: Díky za výstižný komentář! Potěšil.

"Pokud člověk pochopil, co je důležité, přestane být upovídaný." Johan Wolfgang Goethe.

"Každé nadbytečné slovo vytváří protikladný efekt k jeho účinnosti."
Arthur Schopenhauer.

A já... visím ve vzduchu