preferuji historii před alegorií, jak řekl profesor tolkien. u alegorie jsme vedeni autorovým záměrem, s nímž můžeme či nemusíme souhlasit. ovšem historie se dá aplikovat jakkoli.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Prostě pocity...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Dej si pozor, s kým se ti nejvolněji dýchá, s kým zní tvůj hlas nejjasněji a podle toho si zařiď život. (F. Kožík)
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
chvilka
![]() ![]() ![]() ![]() |
Čínský lidový Taoismus byl plný mýtů o poustevnících žijících na odlehlých místech, takových co se vyznali v bylinkách a prokoukli nejzazší tajemství. Dokázali se prý zneviditelňovat, žili několik staletí, nebo byli dokonce nesmrtelní.
Zamyslel jsem se nad tím, jak to bude, až se můj čas nachýlí.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Marta Foučková : Nic není náhoda . Vše čím procházíš má často skrytý smysl.
![]() ![]() ![]() ![]() |
bylo nebylo..
http://www.youtube.com/watch?v=m1aMiyDzCYM&feature=BFa&list=SPC9565FF7350140EE
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Ta už je hodně stará ale vracím se k ní a téměř pokaždé v ní něco upravím.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
...
![]() ![]() ![]() ![]() |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Mark von Wick [18], Kity Cross [18], Acheiron [15], ahův [15], Adél Víchová [14], Destiny [12], petrklíč [5], eijkman [1], toru [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)