~ potichu ~

Ticho má zvláštní chuť
Není hořké hned
nejdřív je jen prázdné,
jako sklenice, kterou jsi zapomněl dopít

Pak se začne usazovat
Na jazyku, v hrudi, v očích,
kde už dávno nemá co dělat

Lidi odcházejí potichu
Ne s bouchnutím dveří,
ale s drobným posunem židle,
který si uvědomíš až večer

A ty pak sedíš
proti místu, kde nikdo není,
a přemýšlíš,
kdy přesně se to rozpadlo

Nebylo to drama
Žádný konec světa
Jen pomalé vychladnutí,
jako čaj zapomenutý na stole

A možná je na tom nejhorší,
že by stačilo málo
jedna věta navíc,
jedno zdržení,
jedno zůstaň

Ale to se nestalo

Tak piješ to ticho až do dna,
a ono tě naučí
tu nejtišší pravdu
že ne všechno, co skončí,
muselo skončit