Ztracen

Je ráno, zda je Tvé srdce rozestláno
aspoň jednou taky pro mě,
marně čekám na odpověď,
rozum slzy potlačí.

Chci hledět Ti do očí zpříma,
když romantika ve mně dřímá,
jen vzbudit se nestačí.

Znovu utéct realitě,
vstříci vlastní identitě
pěkně svižně, přímo hbitě
probudit se ve Tvém bytě.

Stále věřím na iluze,
chtěl bych ukrást barvy duze,
i když se časem vytratí.

Kam zmizely Tvoje vzkazy,
kdysi jsme si byli drazí,
teď jedem po jiné trati.