Ta už je hodně stará ale vracím se k ní a téměř pokaždé v ní něco upravím.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Tma stéká po údech rozpálených
k vlasům ti voním nic není hřích
noc tiskne naše boky k sobě
jsi krásná jako země po chudobě
Ruce plášť z hvězd ti ušít chtěly
krvavé rty lhát neuměly
zdaleka slyším tvůj hlas
nahlížím do zrcadla z řas
Těla se opíjí bledou stuhou svitu
růžová láska dlí v aksamitu
mezi břehy vzdychám slastí
a tápu
jak slepec nad propastí…
k vlasům ti voním nic není hřích
noc tiskne naše boky k sobě
jsi krásná jako země po chudobě
Ruce plášť z hvězd ti ušít chtěly
krvavé rty lhát neuměly
zdaleka slyším tvůj hlas
nahlížím do zrcadla z řas
Těla se opíjí bledou stuhou svitu
růžová láska dlí v aksamitu
mezi břehy vzdychám slastí
a tápu
jak slepec nad propastí…

Lonere ahoj, žel tu úplně první verzi už nemám, ta básnička je ze sbírky, tuším z r. 2010, vracím se vždycky k básním, čtu si je a po letech se mi na nich třeba něco nelíbí a nebo mi někdo inspiruje k jiným slovům a tak to pak změním. Člověk teprve vidí nedostatky s odstupem času, nuž jsme jen lidé a pak, každý pro onen text má jiné cítění, jinak ho vnímá a jinak je citově založen a pak taky rozhoduje věk, který mění pohled i cítění. Mám velmi ráda přírodu, prošla jsem hodně krásných a dokonalých míst, už mi zbývá jen o nich psát a vzpomínat. Měj hezký den a děkuji žes přišel a napsal komentář.

Niky, Cecidit, moc děkuji za milou návštěvu i komentáře, ráda je pokaždé čtu, zdravím vás a mějte hezký večer.

Cecidit, vítej a děkuji za zastavení, je to už stará básnička z r. 2010, zatím mě inspirace opustila ale doufám že zas přijde.

Niky, tebe tu moc ráda vidím po dlouhém čase, děkuji za komentář a milé zastavení.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zrcadlo z řas : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Síla podzimu
Předchozí dílo autora : Milování