Ta už je hodně stará ale vracím se k ní a téměř pokaždé v ní něco upravím.
 11.02.2016
10
1515 (13)
0
Tma stéká po údech rozpálených
k vlasům ti voním nic není hřích
noc tiskne naše boky k sobě
jsi krásná jako země po chudobě
Ruce plášť z hvězd ti ušít chtěly
krvavé rty lhát neuměly
zdaleka slyším tvůj hlas
nahlížím do zrcadla z řas
Těla se opíjí bledou stuhou svitu
růžová láska dlí v aksamitu
mezi břehy vzdychám slastí
a tápu
jak slepec nad propastí…
 20.02.2016 09:27
Lonere ahoj, žel tu úplně první verzi už nemám, ta básnička je ze sbírky, tuším z r. 2010, vracím se vždycky k básním, čtu si je a po letech se mi na nich třeba něco nelíbí a nebo mi někdo inspiruje k jiným slovům a tak to pak změním. Člověk teprve vidí nedostatky s odstupem času, nuž jsme jen lidé a pak, každý pro onen text má jiné cítění, jinak ho vnímá a jinak je citově založen a pak taky rozhoduje věk, který mění pohled i cítění. Mám velmi ráda přírodu, prošla jsem hodně krásných a dokonalých míst, už mi zbývá jen o nich psát a vzpomínat. Měj hezký den a děkuji žes přišel a napsal komentář.
 20.02.2016 09:21
Korálku děkuji, jsem ráda že se ti líbila.
 20.02.2016 00:12
By me zajimalo, jak znela uplne poprve. Mas to jeste? -lo
 18.02.2016 00:27
Niky, Cecidit, moc děkuji za milou návštěvu i komentáře, ráda je pokaždé čtu, zdravím vás a mějte hezký večer.
 14.02.2016 11:07
Korálku, moc ti děkuji žes přišla i za milý komentář.
 14.02.2016 01:17
Krásná, líbí se mi celá ))
 11.02.2016 18:56
Cecidit, vítej a děkuji za zastavení, je to už stará básnička z r. 2010, zatím mě inspirace opustila ale doufám že zas přijde.
 11.02.2016 18:54
Niky, tebe tu moc ráda vidím po dlouhém čase, děkuji za komentář a milé zastavení.
 11.02.2016 18:32
"...Nahlížím do zrcadla z řas..." - nápadité! :-)
 11.02.2016 18:26
překrásné :))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.