Báseň beznaděje

Tu báseň nosím sebou v pravé kapse
črtám ji na kafi
sama se sebou

A měla tvoje oči,
ve hrotu tužky co bruslila
nad emocema
nešla zastavit, nechala jsem ji
ať je pravá,
krásná

tramvaj zevlovala a z ní šli lidi,
tep města
pro život, který by bez tebe nedával smysl

típnu to cígo,
co mi chcíplo v ruce
jako naděje,
že tě někdy obejmu
a řeknu ti,
jak moc tě mám ráda
dam pusu
a
zase zmizím

zpět do vět
kde mě snad jednou navštívíš
a budu moct
tu báseň beznaděje,
z kapsy zahodit