|
|
Padají paprsky tvojí krásy,
padají na mé vlasy.
Ale pro samotnou svoji zář,
nevidíš snad na mou tvář?
Jsi slunce,
jsi nebe
a lodyha.
Toužím být tvá planeta,
tvé moře,
a tvá modlitba.
Jako uroboros bez těla,
naše pouto, ty má štěstěna.
My dva jak konec bez začátku,
jako vražda mrtvé na oplátku.
Ty jsi zvuk
a já ozvěna.
Nikdy tě však nedoběhnu,
i když zřím tě jako růži v lednu.
Tebe,
moji jedinou Jednu.
padají na mé vlasy.
Ale pro samotnou svoji zář,
nevidíš snad na mou tvář?
Jsi slunce,
jsi nebe
a lodyha.
Toužím být tvá planeta,
tvé moře,
a tvá modlitba.
Jako uroboros bez těla,
naše pouto, ty má štěstěna.
My dva jak konec bez začátku,
jako vražda mrtvé na oplátku.
Ty jsi zvuk
a já ozvěna.
Nikdy tě však nedoběhnu,
i když zřím tě jako růži v lednu.
Tebe,
moji jedinou Jednu.
Znělka tvojí krásy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O druhém břehu
Předchozí dílo autora : Úděl stvořitele

