O neuchopitelnosti kouzla ženskosti. Pro všechny skvělý ženský.

Tohle se stane, když toho člověk má v sobě moc a pustí si klávesnici na špacír.

že oni o tom neví...

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Je to čerstvé. Ještě pořádně nezaschl inkoust, takže ani nevím jestli je to dobré ( to soudím vždy až po pár dnech od napsání)

...jen takový pozdněranní pocit

momentka... prostě mi tam vlítla

Tahle báseň by snad ani nemohla být dál od mého skutečného pocitu z jara.

Tohle nevyšlo.

mého malého já