Zrníčka (Léto)

I.

Neklidný je kdo se dívá
v plantáže zlaté k vlnám žní
a zdá se málo  málo k tomu
jadérka hledat pod třešní



II.

Na starém trámu omšelý třmen
paměti slámy v stodole
sušený kmín a hliněná zem
a cepy dávnem zteřelé



III.

Hrníček malý na památku
a ještě trochu bolívá
jak za čerstva jsi v režném šátku
z pláství med nám točila



IV.

A vlasy splavů vyprošené
v praménky slábnou do ticha trpí
i my tak slabí v potu jdeme
po cestách kde modré chrpy



V.

Na večer od nás planou dny
jak stébla dlouhé   srpen je
a kdosi chodí po strništi
a v dálce bouřka běduje