Zpátky

Rozkošná planetko nežmoulej už ten cíp
otevři se jak hrob květinám slzavým
zapějem si s introverty po absinthu
že další oběť života zpátky se vypařila
do končin odkud není kam jít
v zasyflených povahách hledat zbytky jinakosti
utrpení na betonovém dvorku
díra v hlavě po návratu do stability
místo palem jíní na drahých střechách
třpytí se bohu do úšklebku
z procházek zas jediná cesta
děkuji, že tu s vámi mohu opět býti
i když tu vlastně vůbec nejste
vězni nemovitostí, otroci dětí
polykači veselých pilulí, plniči kandelábrů
omlouvači úletů, posluhovači systému
těžítka na plachtě vesmíru, ubozí šneci
intrikánští úředníčci, fatální důsledky
no nic, myslím, že vás to hodně baví
tož jedeme dál, hodit čelo do klávesnice
a nechat si zdát o mantách vyletivších z písku
bo si dát kafčo a na něco mrknout
jak bába bezzubá užitečný jsem
má zatoulaná dráho
we can be heroes
klidně dnes odpoledne