Napsala jsem ji už před nějakým časem...

po společných úpravách s milancholikem :-) vybroušeno do konečné podoby....

Po opravdu, ale opravdu dlouhé době jsem se rozhodl něco napsat a možná jsem si vybral moc hluboké téma. Jistou motivací k napsání právě tohoto mohl být "rozhovor" s jedním starším člověkem na autobusové zastávce. Snad ještě pořád psát umím. Název možná nemá s tématem žádnou přímou spojitost, jenom se mi hrozně líbí.

S věnováním, pro jednu abstraktní slečnu, jež tančí...

*-*

Pro kamarádku :) (dva roky stará básnička)

...inspirace vlastním životem.. a minulostí

Sonet neumírající naděje

Nikdo si nevybere, ONA vybírá za nás... A mnohdy špatně...

život nás vyškolí

věnováno journeymanovi.

...

Ve chvíli, kdy pro mě svět nic neznamenal, ve chvíli kdy mi tlukot vlastního srdce vadil více než můj smutek...

*-*

možná se vám to bude líbit.

Tahle povídka by se klidně mohla jmenovat úplně jinak. Třeba "Trable s občankou". Ale posuďte sami a zkuste se začíst do příběhu skutečně ze života, který jsem se přes částečné a nezbytné odbornosti snažila zpracovat přístupnou formou....