Klišé

Říkal:

Tvé oči jsou jako nebe.
No, ale já mám je zelenohnědé.

Tvé vlasy jsou plné kopretin.
Jenže v mém šampónu najdeš spíš perly stín.

Tvá kůže je sametový med.
Mně připomíná spíš z porcelánu pleť.

Tvé ruce s prsty klavíristky.
Do re mi fa... konec, ten se někde zjistí.

Voníš jako polních květů lán.
Parfém můj je však Černou růží zván.

Tvá slova zní jako zlatých zvonků les.
Chorý sirény hlas dělá mému jménu čest.

A smích tvůj mě lechtá na duši.

Ano?
Vždyť tvá duše vůbec netuší...