|
*-*
|
Do náruče Tvé mě milý schovej,
se mnou se mazli, ruce zahřívej,
pár vlasů si vezmi jako trofej,
do očí mých se ještě zadívej.
Vidíš v nich celé hvězdné nebe,
úplněk bledne vedle Severky,
všechny ty hvězdy chtějí jenom Tebe,
nestojí o zlato, ani o šperky.
Na modrém nebi každá jinak září,
všechny se těší na Tvé vyznání,
věří, že píšeš jenom pro ně – lháři,
Tvé verše budí jen mé svítání….
se mnou se mazli, ruce zahřívej,
pár vlasů si vezmi jako trofej,
do očí mých se ještě zadívej.
Vidíš v nich celé hvězdné nebe,
úplněk bledne vedle Severky,
všechny ty hvězdy chtějí jenom Tebe,
nestojí o zlato, ani o šperky.
Na modrém nebi každá jinak září,
všechny se těší na Tvé vyznání,
věří, že píšeš jenom pro ně – lháři,
Tvé verše budí jen mé svítání….
16.05.2009 17:33
I když básně komentuji málokdy a obvykle je nehodnotím, protože si na to netroufám a určitě by to nebylo objektivní, tahle je pěkná a líbí se mi!
16.05.2009 11:34
Básník, se vznáší nad oblaky,
duše jeho je děravá,
k zemi zas obrať svoje zraky,
kde jistota Tvá přebývá!
Veršů, těch člověk nenají se,
amatér nesplatí z nich dluh,
dnes víc se cení , co je v míse,
než svěží romantický duch...
Je krásné touhou opájet se,
prožívat Lásku z románů,
a na mýtině v tichém lese
pomilovat se po ránu!
Že Láskou člověk živ jen není,
jen něžným potěšením je,
než za raního kuropění
spěcháš nikoli do Ráje...
duše jeho je děravá,
k zemi zas obrať svoje zraky,
kde jistota Tvá přebývá!
Veršů, těch člověk nenají se,
amatér nesplatí z nich dluh,
dnes víc se cení , co je v míse,
než svěží romantický duch...
Je krásné touhou opájet se,
prožívat Lásku z románů,
a na mýtině v tichém lese
pomilovat se po ránu!
Že Láskou člověk živ jen není,
jen něžným potěšením je,
než za raního kuropění
spěcháš nikoli do Ráje...
13.05.2009 19:45
Milion je hvězd,
ne však cest, v nichž štěstí bere za kliku,
tvá cestička jde najisto
k tomu pravému z básníků...
ne však cest, v nichž štěstí bere za kliku,
tvá cestička jde najisto
k tomu pravému z básníků...
13.05.2009 07:59
závist budí tyto verše,
byť smířlivou mám letoru
ponechám je bez rešerše,
však naplnit lze amforu
tou vstřícností jak z nich vane
a jemně znachovělá tvář
vyhlásí tiše právo stanné
básnikovi, co bývá lhář
byť smířlivou mám letoru
ponechám je bez rešerše,
však naplnit lze amforu
tou vstřícností jak z nich vane
a jemně znachovělá tvář
vyhlásí tiše právo stanné
básnikovi, co bývá lhář
13.05.2009 07:28
poslední řádky sou nejlepší, ikdyž sem takovej konec po tak láskyplnym začátku nečekala. je to krásný, fakt.
(a myslim, že Severka bude mít radost, že je tu zmíněná:))
(a myslim, že Severka bude mít radost, že je tu zmíněná:))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.