*-*
![]() ![]() ![]() ![]() |
Do náruče Tvé mě milý schovej,
se mnou se mazli, ruce zahřívej,
pár vlasů si vezmi jako trofej,
do očí mých se ještě zadívej.
Vidíš v nich celé hvězdné nebe,
úplněk bledne vedle Severky,
všechny ty hvězdy chtějí jenom Tebe,
nestojí o zlato, ani o šperky.
Na modrém nebi každá jinak září,
všechny se těší na Tvé vyznání,
věří, že píšeš jenom pro ně – lháři,
Tvé verše budí jen mé svítání….
se mnou se mazli, ruce zahřívej,
pár vlasů si vezmi jako trofej,
do očí mých se ještě zadívej.
Vidíš v nich celé hvězdné nebe,
úplněk bledne vedle Severky,
všechny ty hvězdy chtějí jenom Tebe,
nestojí o zlato, ani o šperky.
Na modrém nebi každá jinak září,
všechny se těší na Tvé vyznání,
věří, že píšeš jenom pro ně – lháři,
Tvé verše budí jen mé svítání….

I když básně komentuji málokdy a obvykle je nehodnotím, protože si na to netroufám a určitě by to nebylo objektivní, tahle je pěkná a líbí se mi!

Básník, se vznáší nad oblaky,
duše jeho je děravá,
k zemi zas obrať svoje zraky,
kde jistota Tvá přebývá!
Veršů, těch člověk nenají se,
amatér nesplatí z nich dluh,
dnes víc se cení , co je v míse,
než svěží romantický duch...
Je krásné touhou opájet se,
prožívat Lásku z románů,
a na mýtině v tichém lese
pomilovat se po ránu!
Že Láskou člověk živ jen není,
jen něžným potěšením je,
než za raního kuropění
spěcháš nikoli do Ráje...
duše jeho je děravá,
k zemi zas obrať svoje zraky,
kde jistota Tvá přebývá!
Veršů, těch člověk nenají se,
amatér nesplatí z nich dluh,
dnes víc se cení , co je v míse,
než svěží romantický duch...
Je krásné touhou opájet se,
prožívat Lásku z románů,
a na mýtině v tichém lese
pomilovat se po ránu!
Že Láskou člověk živ jen není,
jen něžným potěšením je,
než za raního kuropění
spěcháš nikoli do Ráje...

Milion je hvězd,
ne však cest, v nichž štěstí bere za kliku,
tvá cestička jde najisto
k tomu pravému z básníků...
ne však cest, v nichž štěstí bere za kliku,
tvá cestička jde najisto
k tomu pravému z básníků...

závist budí tyto verše,
byť smířlivou mám letoru
ponechám je bez rešerše,
však naplnit lze amforu
tou vstřícností jak z nich vane
a jemně znachovělá tvář
vyhlásí tiše právo stanné
básnikovi, co bývá lhář
byť smířlivou mám letoru
ponechám je bez rešerše,
však naplnit lze amforu
tou vstřícností jak z nich vane
a jemně znachovělá tvář
vyhlásí tiše právo stanné
básnikovi, co bývá lhář

poslední řádky sou nejlepší, ikdyž sem takovej konec po tak láskyplnym začátku nečekala. je to krásný, fakt.
(a myslim, že Severka bude mít radost, že je tu zmíněná:))
(a myslim, že Severka bude mít radost, že je tu zmíněná:))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Básníku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Moře
Předchozí dílo autora : zase Tobě ...