Ze sbírky: "Balady našich dnů"
přidáno 14.05.2009
hodnoceno 2
čteno 1519(8)
posláno 0
Mezi nebem a zemí


Uprostřed pískoviště bez konce,
přímému slunci vystaven.
Je – sám,
ztracený,
jak v šachu opuštěný král.

Vody v čutoře se nedostává,
oáza je pouhou fatamorgánou.
Je – sám,
bez naděje,
jíž mu vítr odvál.

V černém hávu zahalen,
prodírá se nekonečnými dunami.
Je – sám,
vyčerpán,
pomalá smrt bere si ho na paškál.

***
*

Vidí stromy, vidí louky,
vidí moře, celý oceán.
Také lásku,
přátelství,
vidí
...
cítí,
jak stává se z nich jenom klam.

*
***

Mysl chtěla by utíkat,
ale tělo se jen plazí.
Vidí – cítí,
a proto,
cestu pískem si prodírá.

Přál by ptákem se narodit,
roztáhnout křídla a nechat se nést.
Vidí – necítí,
a přesto,
bojuje, aby víčka nezavíral.

Chtěl by se probudit z noční můry
která stala se realitou.
Nevidí – necítí
...

ikonka sbírka Ze sbírky: Balady našich dnů
přidáno 14.05.2009 - 21:02
Dík za názor a za zastavení.. =)..
přidáno 14.05.2009 - 19:28
hm, kupodivu se mi to libi :)... ani nevim proc... mozna za tim jeho chticem vidim neco jineho... nebo prave to, ze za tim chticem mohu videt neco jineho :)... a zajimava kompozice ukazuje, ze sis s tim dal praci.. i kdyz to neni nijak uderne a emotivni a kdovico, tak to ocenuju.... :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mezi nebem a zemí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pomíjivost
Předchozí dílo autora : Ztracen v oblacích

» narozeniny
Shanti [13], Oldrich [12], Sithoras [11], Mazekeen [8], Jsem [5], Mari [1]
» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :
Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming