. . .

nikdy se nebránim rolling stones

16.9.09 nám zemřel náš psí přítel a já jsem pro něho složil tuto báseň jako omluvu, že jsme se s ním nerozloučily a poděkování za jeho dobro...

Tohle není o mně, i když se tam něco ze mě mihne, ale spíš je to jenom takový výmysl. Jenom takový ten typ básničky, kdy ruka sama píše a mozek se jí do toho neplete. Btw, varování: samý volný rým;).

/tahle nemluví ke mně. svoboda je prostor. já si svůj prostor osahávám, on se učí si zvyknout na mě. třeba si spolu jednou dáme ráno kafe bez podezíravých pohledů, vzájemných/

...díky bohu - tahle taky není popravdě O=) du "l´amour", évidemment! =)

malá podzimní dvousloká pidiaturka

jestli někoho opravdu milujem, zjistíme to až sme od něj odloučeni...

photo by LaylaJaglovs.

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

Jenom taková hloupost...

v zavorce anotace

Abusrdní drama, nezáleží na charakteristice postav ani na ději.

jedna z mých posledních...aby sem zas něco přibylo...don´t worry, není to psáno popravdě ;)