/tahle nemluví ke mně. svoboda je prostor. já si svůj prostor osahávám, on se učí si zvyknout na mě. třeba si spolu jednou dáme ráno kafe bez podezíravých pohledů, vzájemných/
přidáno 17.09.2009
hodnoceno 1
čteno 767(16)
posláno 0
prostupuju samu sebe nocí,
kterou nechápeš
večerní šedý mraky plný lidskýho soucitu,
pod kterými skláním hlavu,
mi dneska dávají pocit.

nějakej.

pro mě asi důležitej.

mám štěstí v hlase
a v očích pohyb
starý nápisy na zdech metra blednou,
stejně jako tváře lidí,
kteří je psali.

postavili zábrany na moje city
a prý že je mají proti povodním.
postavili.
možná bez pomyšlení na lidskou explozi
a ty to víš,
holka.
poslali to skrz tebe.

posouvám se,
zase.
hvězdy mě učí, jak nespadnout
věřim jim,
vždyť už tam visí tak dlouho.

neohlížim se
nejdu ale za tím co jsem vždycky chtěla.
teď poznávám slova,
jejich pravý významy.
jejich správný podání.

noc nikdy nebyla krásnější
zrcadlo tmavější
ponožky teplejší
a desky víc naplňující.

teprve dneska jsem se dotkla lidskýho štěstí
nebylo hmotný,
prošla jsem jím.
už chápu,
po takový době.

jenže ráno taky chodí pozdě
a ne že ne.

otevírám oči a vím
co mě čeká.
nemám strach,
pohlcuje mě to,
pokaždý,
bezbolestně.

už jenom naslouchám
a posílám to do zdi.
neodpovídá a to je to
co potřebuju.

nebránila bych se změně
ale tahle je daleko
cizí.
v jinym jazyce.
za oceánem.
a na dlouho.

pochybuju
a to je špatný.
já nejsem,
už to vim.

zítra si zase namaluju oči
a půjdu.
tam někam dál.
už to nebude divadlo,
přestala jsem sklápět oči.

jde to ze mě,
mám to,
kolem mě,
bublina co není bublinou.

čekala jsem to,
čekala jsem,
kdy to přijde.

oheň pořád hoří.
nedívám se do něj,
dívá se on do mě.
je ve mně.

světlo pouliční lampy se odráží v kapkách vody,
bez svobody.
odmítly ji,
a co je na tom špatně.

vidím výraz ve tváři stínu
a to taky není omyl.

přidáno 26.09.2009 - 20:01
večerní šedý mraky plný lidskýho soucitu,
pod kterými skláním hlavu,
mi dneska dávají pocit.

nějakej.

pro mě asi důležitej.

...v tomhle je hrozne moc m iprijde, nebo aspon ja v tom hrozne moc vidim, citim..pride mi ze hodne veci okolo nas nam dava naky pocity, a nekdy je to hrozne silny.

hvězdy mě učí, jak nespadnout (tohle je hrozne krasny)

teprve dneska jsem se dotkla lidskýho štěstí
nebylo hmotný,
prošla jsem jím.
už chápu,
po takový době.

..tenhle pocit je bajecnej...clovek se pak citi jako ze fakt cejti, ze zije...ze na 100%vnima to, ze tady a ted existuje..a uvedomuje si svy moznosti..

...dobre se to cetlo..je to zajimavy..bavis me

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pohled skrz dveře : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : moonlight mile,hlava zevnitř
Předchozí dílo autora : dej to pryč

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku