|
malá podzimní dvousloká pidiaturka
|
…Už zase přicházíš…..,
lehám si na tvůj vlahý vánek
a na srdce přikládám tvůj barevný fáč.
Jsi i jak můj modlitební stánek,
kde usebrání hledám a odkládám pláč.
Mám tě ráda, podzime milý,
mírníš oheň duše i letní žár,
s tebou nacházím v sobě víc síly
k dalším dnům, jsi velký dar!!
lehám si na tvůj vlahý vánek
a na srdce přikládám tvůj barevný fáč.
Jsi i jak můj modlitební stánek,
kde usebrání hledám a odkládám pláč.
Mám tě ráda, podzime milý,
mírníš oheň duše i letní žár,
s tebou nacházím v sobě víc síly
k dalším dnům, jsi velký dar!!
01.03.2015 20:53
ivkaja:
Kam chodíš na svá krásná slova,
kam chodíš na obrázky své,
jak kdyby střela Amorova
omylem protla srdce mé...
Máš v pidibásni maxi něhu,
s údivem pročítám ji zas
a nadšení mé nezná břehu:
Nádhera! Prostě krása krás!
:-)))
Kam chodíš na svá krásná slova,
kam chodíš na obrázky své,
jak kdyby střela Amorova
omylem protla srdce mé...
Máš v pidibásni maxi něhu,
s údivem pročítám ji zas
a nadšení mé nezná břehu:
Nádhera! Prostě krása krás!
:-)))
18.09.2009 10:20
Dík! Ty verše snad sám podzim psal tu
žárliv na přízeň co lid přeje jaru
rozšafně když kráčel po asfaltu,
mozaikou listí bílou přikryl čáru
žárliv na přízeň co lid přeje jaru
rozšafně když kráčel po asfaltu,
mozaikou listí bílou přikryl čáru
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.