moonlight mile,hlava zevnitř

nechávám déšť padat
do pokoje oknem bez záclon,
slyším vzdechy sebeuuspokojení
z vedlejšího bytu

slyším je ze sebe

valium na stole
pozoruje co způsobuje
vyčerpaný tělo uprostřed pokoje
nahý leží
a nahý oddechuje,
hlasitě

teploměr ztrácí možnost nechat rtuť jít
ještě výš
špatně se dívá
skrz otevřený oči

tělo, které se nenašlo
nikde jinde,
než v tom co je teď

napíše vám báseň
za 30 let bude slavná
vážit si ji budete až pak

teď přichází nechápání,
vždycky

zastavte loď,
točí se mi hlava
a špatně se mi
dýchá

znám důvod
a znám svůj život
o den dopředu