|
Oni mi chtějí vzít Mikyho! Musím něco udělat. Teď hned! Musím pryč!
|
|
Tak jsem si zase jednou vymýšlela.. a vzniklo z toho tohle...
rozervěte mě! :) je to asi čtvrtý pokus s nejméně slyšitelnými chybami :D
|
|
„Ne, Eliško, první se musí rozhodnout Leny! Co když ho už nechce? Nezapomeň, že uplynula dlouhá doba.“
|
|
nebyla by na škodu kategorie básně / "láska"
....(maybe it used to be so..ale teď je všechno ok =) měním se..)
|
|
„Copak? Vy se snad znáte?“
Vedoucí těžce dosedl na židli. Rukama si prohrábl své zrzavé vlasy a velice tiše, s kapitulací v hlase řekl:
„Tak tohle, to děvče zničí.“
|
|
...
|
|
Sedla jsem si a prostě psala... a psala ...
|
|
|
|
tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?
|
|
|
|
Z úvah mě vyrušil arogantní hlas:
„Vy jste tady vedoucí?“
„Jistě,“odpověděla jsem a zvedla hlavu od knihy.
|
|
Ani tak moc to nebylo pro vás, jako pro ten vítr, co mi funěl do ucha:)
|
|
Jednoduchá vánoční zamilovaná...
|
|
Přijela asi třikrát, a to jenom proto, že potřebovala peníze. Pak odjela na roční stáž do Francie. Mé poslední zprávy jsou, že se tam vdala. A čím se živí, snad ani nechci vědět.“
|
|
„No, víš,“ ujal se slova Jára, „tady se totiž scházejí úplně jiní lidé. Většinou se sem schovávají slavné osobnosti s milenkami, nebo různé celebrity, ale také hodně lidí ze západu."
|
|
http://www.mojvideo.com/video-bob-dylan-i-want-you/21bc069e99f90cc5b59c
|
|
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
CzechJack» narozeniny
gabkin [18], Black Martinsha [18], Verena [18], Ridgid [18], sad.dreamer [18], Redkiller [16], geezr [8], Agapios [7], sklepmistr_původní [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


