po čase...

..dívenka svoje srdce v košíčku nese..

Možná se vám to líbit nebude, ale možná bude.Možná mi věřit budete, ale možná ne.Tenhle příběh je inspirovaný mojí pravou zkušeností.Je to moje durhá povídka, takže snad budete schovívaví :D

Moje úplně první povídka. Vznikla jednoho smutného večera, kdy venku lilo jako z konve a mě se zastesklo po lásce.

Báseň tak obyčejná, složil jsem ji dnes tak asi bude dost chybná, odpusťte ty chyby nemožné, ale proč Český jazyk je tak podivné.

Vlastně úkol do školy, ale to je jedno.

„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí. Zdědila je po otci. Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost. Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více. Teď však byla otázka jiná. Miluji ji ještě vůbec…?

Kdysi a už hodně dávno, Mátě... Strašlivě dávno. Všechno je pryč. Jen tenhle počin zůstal... Nic mě nemrzí.

Tentokrát v češtině.